Jak rosteme
Někdy si říkám, jak ten čas letí. Poslední dva roky mi přijdou jako měsíc. Pamatuji si, jak jsme v žácích dostávali debakly 10:0 od Merklína, Blovic, občas Štěnovic. Pamatuji si, jak se mi nikdy nechtělo jezdit do Starého Smolivce, protože se mi tam zákonitě nedařilo a vždycky mi tam spadnul nějaký ušmudlaný gól. Nebo na můj první zápas v Hradci, kde jsme taky dostali debakl. V dobrém vzpomínám na poslední sezonu v žácích, kdy jsme skončili hodně vysoko a přímo před očima mám svůj poslední zápas, ve kterém jsem schytal červenou kartu a tři zápasy před koncem sezony jsem se rozloučil s dresem velikosti L. Přijde mi to jako včera, avšak je to již hezkých pár let zpátky. Mezitím Hradec žáky zrušil, Blovice, Smolivec i Štěnovice postoupily o třídu výš a z našeho žákovského výběru nezbylo vlastně nic.
Na prvním obráku vidíte fotku žáků před zápasem v Letinách, který se odehrál 29.4.2004. Ano, v dubnu to budou již čtyři roky. To to letí, co?
Na druhém obrázku je tým dorostenců před zápasem v Chotěšově, foceno 29.4.2007, souhrou náhod přesně o tři roky později.
Prožili jsme spolu dobré i zlé chvíle, jak na hřišti, tak i mimo něj. Přesto máme všichni něco společného- lásku k fotbalu.